• Stručný přehled
• Rostliny (flora)
• Vývoj vegetace
• Přirozená vegetace
• Přehled vegetačních stupňů
• Vliv člověka na vegetaci
• Kalamita ve Vysokých Tatrách
• Reliktní druhy a endemity
• Fytogeografické členění
• Živočichové (fauna)
• Fauna Slovenska podle původu
• Ohrožené druhy
• Zoogeografické členění
• Nejznámější zvířata

---

Stručný přehled

Geografická poloha Slovenska ve středu Evropy a na hranici Karpat a Panonské nížiny podmiňuje bohatství diverzity flóry a fauny. Na celém jeho území bylo doposud popsáno více než 11 tisíc druhů rostlin, téměř 29 tisíc živočišných druhů a tisíc druhů prvoků. A to i přes to, že v důsledku činnosti člověka, zejména extenzívního využívání přírodních zdrojů, četné rostlinné a živočišné druhy vyhynuly, některé se staly vzácnými a jiné jsou ohrožené. Z hlediska biogeografického členění náleží celé území Slovenska do Holoarktické floristické i živočišné říše.

---

Rostliny (flora)

Rostlinstvo má na území Slovenské republiky středoevropský charakter a vyznačuje se velkým množstvím druhů. Uvádí se, že na celém Slovensku roste okolo 33 tisíc druhů rostlin, z toho tři tisíce druhů cévnatých rostlin, 850 druhů mechorostů, 1500 druhů lišejníků či okolo devíti tisíc druhů řas. Pestrost bioty je ovlivněna zejména geografickou polohou ve střední Evropě, která umožňuje pronikání různých vlivů z okolních oblastí. Díky migraci druhů v dobách, kdy se střídalo podnebí se zde zachovalo mnoho endemických druhů.

Územím Slovenska probíhají některé velmi důležité hranice rozšíření druhů, zvlášť významná je severní hranice rozšíření četných teplomilných druhů.

Vývoj vegetace
Doložené změny vegetace odráží pestrost klimatických podmínek v jednotlivých geologických obdobích. Ještě ve starších třetihorách mělo rostlinstvo ve střední Evropě tropický případně subtropický ráz, který si zachovalo až do středního miocénu. Vegetace se v tomto období velmi výrazně odlišovala od současného rostlinstva. Ještě počátkem pliocénu rostli na území dnešního Slovenska arktoterciérní druhy, které jsou podobné dnešnímu rostlinstvu čínsko-japonské oblasti. Dodnes se z tohoto období zachovaly fosílie rodů Magnolia, Carya, Thuja či Taxodium. Vlivem postupného ochlazování a rostoucí kontinentalitou klimatu začaly některé velmi náročné rostliny jako například palmy, fíkovníky, oleandry, myrty ze střední Evropy mizet. Na druhé straně se ze severní do střední Evropy začalo stěhovat tzv. boreální rostlinstvo a ve vysokých pohořích se začala vytvářet vysokohorská vegetace. Velké změny vegetace nastaly v důsledku střídání chladných ledových dob (glaciálů) a teplých meziledových období v průběhu čtvrtohor. V glaciálech zcela ustupovaly teplomilné prky k jihu a nezaledněné horské oblasti pokrývala vegetace chladné kontinentální stepi a tundry. Na konci pleistocénu byla většina celé střední Evropy porostlá formacemi kontinentální stepi s četnými subarktickými a horskými prvky. Přibližně před 8300 lety skončila poslední doba ledová a podnebí se začalo oteplovat. Nastalo poledové období holocén, které trvá dodnes. Po skončení poslední doby ledové se vegetace postupně obohacovala. Před ovlivněním člověka byly na celém území Slovenska přirozeně vyvinuty jednotlivé vegetační stupně, které se dnes označují jako potenciální vegetace daného výškového stupně.

Přirozená vegetace - vegetační stupně
Podél řek na říčních nivách byly rozšířené lužní lesy, diferencované podle četnosti záplav. Oblast Panonské pánve a přilehlých území byla porostlá převážně světlými teplomilnými a suchomilnými smíšenými dubovými lesy. Ty byly typické i pro karbonátové horniny Slovenského krasu. Ve středním holocénu se předpokládá, že dubové lesy sahaly až do nadmořských výšek okolo 600 až 700 metrů. Ve vyšších polohách byly rozšířené bukové a smíšené jedlo-bukové lesy s příměsí smrku. Bučiny byly nejrozšířenějším typem lesních porostů s výškovým rozšířením od 400 m n.m. na severních svazích až po více než 1000 m n.m. Často měly pralesovitý charakter jaký lze dnes vidět například v Dobročském nebo Badínském pralese v Bukovských vrších na severovýchodě Slovenska.

V oblasti současného smrkového stupně se původně rozkládaly jehličnaté lesy s příměsí různých listnáčů. Smrkový stupeň je rozšířen od 1050 m n.m. po horní hranici lesa. Představuje nejvýše položený stupeň lesní vegetace. Již v průběhu boreálu v nejvyšších polohách vysokých slovenských pohoří postupně mizela sněhová pokrývka a zbytky ledovců a začal se formovat vegetační stupeň kosodřeviny. V nadmořských výškách nad 1800 metrů rostla společenstva alpínských luk.

Tabulka: Vegetační stupně

vegetační stupeň	nadmořská výška (m n.m.)	průměrná roční teplota (°C)	roční úhrn srážek (mm)	vegetační doba (dní)
nivní	do 300	více než 8,5	méně než 550	více než 170
dubový	300 - 350	8,0 - 8,5	550 - 600	165 - 170
dubovo-bukový	300 - 400	7,5 - 8,0	600 - 650	160 - 165
bukovo-dubový	400 - 550	6,5 - 7,5	650 - 700	150 - 160
bukový	550 - 600	6,0 - 6,5	700 - 800	140 - 150
jedlovo-bukový	600 - 700	5,5 - 6,0	800 - 900	130 - 140
smrkovo-bukový	700 - 800	4,5 - 5,5	900 - 1050	115 - 130
bukovo-smrkový	900 - 1050	4,0 - 4,5	1050 - 1200	100 - 115
smrkový	1050 - 1350	2,5 - 4,0	1200 - 1500	60 - 100
kosodřeviny	1350 - 1850	2,0 - 2,5	1500 - 1700	40 - 60
alpínský	více než 1850	méně než 2,0	více než 1700	méně než 40

Vliv člověka na vegetaci
Jedním z nejvýznamnějších činitelů, kteří ovlivňují vegetační pokryv je činnost člověka. Jeho vliv stále roste. Počátky ovlivňování člověka jsou spojeny s odlesňováním. Původně lesy pokrývaly téměř 90 % rozlohy Slovenska. Formy odlesňování byly různé, nejčastěji oheň a těžba(kácení). Nejprve byly odlesněné teplé nížinné oblasti, postupně odlesňování postupovalo ho podhorských až horských oblastí. Rozsáhlé odlesňování v horských oblastech nastalo až v období středověké kolonizace (12. - 14. století). Do původního vegetačního krytu významně zasáhlo hornictví a hutnictví, jednak těžbou bukového dřeva pro hornickou činnost, jednak kácením porostů na pálení dřevěného uhlí potřebného v hutích. Ještě v 14. století pokrývaly lesy více než polovinu rozlohy Slovenska (60 %), do současnosti tento podíl pokles na necelých 40 %. Podstatně se změnila druhová skladba, velké plochy jsou zasaženy kyselými dešti a kalamitu způsobují v poledních letech extrémní klimatické jevy. Například v roce 2004 bylo při větrné smršti ve Vysokých Tatrách zničeno téměř 13 tisíc ha lesních porostů.

Kalamita ve Vysokých Tatrách
Vegetaci nejvyšších slovenských pohoří postihují často různé kalamity, jednou z největších v poledních letech byla větrná smršť 19. listopadu 2004 ve Vysokých Tatrách, která katastroficky poničila lesní porosty, jeden člověk zahynul a vznikly miliardové škody. Rychlost větru dosahovala na Lomnickém štítu okolo 170 km/h, více než 200 km/h na Skalnatém plese až 230 km/h při horní hranici lesa v nadmořské výšce okolo 1480 metrů. Celkový objem dřeva v poškozených porostech dosáhl téměř 3 miliony kubíků, z toho na smrk připadlo 75,5 %, borovici 8,2 %, smrkovec 6,9 %, jedli 1,6 % a na listnaté dřeviny (zejména olše, vrby, osiky a horské javory) 7,8 %.

Reliktní druhy
Reliktní druhy představují pozůstatky flóry a fauny z minulých geologických období, tedy z doby, kdy díky odlišným klimatickým podmínkám byla fauna a flóra na území dnešního Slovenska výrazně odlišná. Relikty flóry mají obvykle ostrůvkovitý výskyt. Udržely se zejména díky specifickým stanovištním podmínkám. Na území Slovenska lze vyčlenit tři typy reliktů. Prvním jsou sporadicky se vyskytující třetihorní relikty z teplého období na konci třetihor, k nejznámějším druhům patří břečťan popínavý nebo listnatec čipkový. Druhým typem jsou glaciální relikty, které představují zbytky zachovalé vegetace po ústupu ledovce, kdy se arkticko-alpínské druhy přesouvaly do vysokých poloh (nadmořských výšek), kde se udržely dodnes. Patří mezi ně mnoho vysokohorských druhů, například mák alpínský Burserův, dryádka osmilístková, vrba sítkovaná, astra alpínská nebo hořec Clusiův. Nejčetnější je třetí skupina postglaciálních reliktů z období holocénu. Jedná se zejména o teplomilné rostliny reprezentované hlaváčkem jarním, vstavačem purpurovým či šafránem Heuffelů. Na druhé straně arktický původ mají medvědík alpínský nebo lomikámen.

Endemity
Endemity jsou rostliny rozšířené pouze v určité oblasti, přičemž areál jejich rozšíření může být různě velký. Na území Slovenska jsou zastoupeny západokarpatské, východokarpatské, karpatské a panonské endemity.

Z celkového počtu rostlinných druhů na Slovensku je 92 klasifikovaných jako endemity a 161 jako nepůvodní druhy přirozeného původu. Podle původu rozlišujeme dva typy endemitů: paleoendemity, které mají původ ve třetihorách a neoendemity pocházející ze čtvrtohor. Příkladem endemického druhu (paleoendemitu) je lýkovec slovenský, který se endemitem Muránské planiny. Mezi endemickými živočichy převládají karpatské endemity. Například v horských ledovcových jezerech Tater se vyskytují ulitníky, hmyz reprezentuje podunajský endemit efeméra podenka velká.

Fytogeografické členění
Z hlediska fytogeografického členění náleží celé území Slovenska do holoarktické floristické oblasti (Holoarctis), její eurosibiřské podoblasti, která se dále člení na ponticko-panónskou a středoevropskou provincii. Do provincie ponticko-panónské patří Pannonicum (obvod panonské flóry) a do středoevropské provincie obvody Carpaticum occidentale (obvod západopanónské flóry) a Carpaticum orientale (obvod východopanónské flóry).

Pannonicum zahrnuje na území Slovenska nížiny, Jihoslovenskou kotlinu, Cerovou vrchovinu, Bodvianskou pahorkatinu, Slovenský kras a jižní část Košické kotliny. Na tato území se vážou četné teplomilné druhy.

Obvod západokarpatské flóry (Carpaticum Occidentale) má v porovnání s panónským horský až vysokohorský charakter. Velká pestrost fyzickogeografických podmínek podmínila značnou diferenciaci flóry, i proto je obvod rozdělen do pěti podobvodů. Podobvod předkarpatské flóry (Praecarpaticum) je přechodných typem s četnými teplomilnými druhy, zahrnuje například území Malých Karpat, Strážovských vrchů či Revúcké vrchoviny. Podobvod vysokých Karpat (Eucarpaticum) zahrnuje nejvyšší pohoří Tatry, Nízké Tatry, Chočské vrchy, Velkou a Malou Fatru a Pieniny. Podobvod vnitrokarpatských kotlin (Intracarpaticum) je velmi pestrý a vytváří jednotlivé izolované regiony (např. Turčianská, Podtatranská nebo Hornádská kotlina). Západobeskydská flóra (Beschidicum Occidentale) je zastoupena ve flyšovém pásmu a ve floristicky pestrém bradlovém pásmu. Původní lesní společenstva východobeskydské flóry (Beschidicum Orientale) tvořily převážně bučiny.

Obvod Carpaticum Orientale (východokarpatské flóry) je zastoupen pouze Bukovskými vrchy se velkým podílem endemických a reliktních druhů.

Tabulka: Fytogeografické členění Slovenska

oblast	podoblast	provincie	obvod	podobvod
Holoarktis	Eurosibiřská	Ponticko-Panónská	Pannonicum	Eupanononicum
				Matricum
		Středoevropská	Carpaticum Occidentale	Praecarpaticum
				Eucarpaticum
				Intracarpaticum
				Beschidicum Occidentale
				Beschidicum Orientale
			Carpaticum Orientale	-

---

Živočichové (fauna)

Druhová skladba, struktura a území diferenciace živočišstva Slovenska je závislá nejen na geografických podmínkách, ale je především výsledkem dlouhodobého historického vývoje, do kterého za posledních 1200 let zasáhla hospodářská činnost člověka. Na území celého Slovenska žije přibližně 40 tisíc doposud známých živočišných druhů, kteří představují přibližně 2,5 % ze všech živočišných druhů planety.

Fauna Slovenska podle původu
Podle původu je rozložení fauny Slovenska velmi pestré. Mezi hlavní složky patří kosmopolitní složka, která zahrnuje živočichy rozšířené téměř po celém světě. Vlivem působení člověka mají kosmopolitní areál i některá domácí zvířata. Zástupcem kosmopolitní složky je například sokol stěhovavý, moucha domácí nebo blecha obecná. Holoarktická složka je zastoupena například štikou obecnou nebo kachnou divokou či jelenem obecným. K paleoarktické složce náleží například chroust obecný, ropucha obecná nebo rosnička zelená. Jednou z hlavních složek slovenské fauny je evropsko-sibiřská složka reprezentovaná jezevcem, zmijí nebo veverkou. Z druhů sibiřské složky je na východním Slovensku sova dlouhochvostá karpatská. Evropská složka zahrnuje živočichy s jádrem rozšíření ve střední Evropě (např. sýkorka, žluva, skokan). Sarmatskou složku tvoří stepní druhy východní Evropy a západní Asie (např. křeček polní). Ponticko-panónská složka je rozšířená zejména na jihu, kde se z černomořské oblasti po Dunaji dostala škeble a četné druhy hmyzu. Druhy mediteránní složky pronikly přes Panonskou pánev a usadily v teplých kotlinách a jihoslovenských nížinách. Patří mezi ně kudlanka nábožná, cikáda viničná nebo lišej smrtihlav, vzácněji lišej oleandrový. Mediteránním druhem je i ještěrka zelená, která má na Slovensku severní hranici svého rozšíření. Relativně málo jsou ve slovenské fauně zastoupeny atlantské složky. Boreální složku reprezentují glaciální relikty, žijící ve vysokých pohořích (například žábronožka severská). Boreoalpínskou složku reprezentují druhy vrchovinných oblastí, například šídlo a druhy zastavující se na území Slovenska na migračních trasách (např. stehlík čečetavý) a druhy na Slovensku zimující. Alpská složka je zastoupena pouze ve Vysokých a Nízkých Tatrách, jedná se o duhy žijící v evropských velehorách jako jsou svišti a kamzíci. Mezi druhy sudetsko-karpatské složky patří slimák vrchovský a chvostok obrovský.

Ohrožené druhy
Vlivem extenzivního využívání přírodních zdrojů mnoho rostlinných i živočišných druhů zcela vyhynulo a některé jsou kriticky ohrožené. Dokládá to například skutečnost, že z celkového počtu 3 124 vyšších rostlin je téměř třetina na Červeném seznamu kriticky ohrožených druhů. Podobně se snižuje i diverzita živočišných druhů. Z celkového počtu 548 druhů volně žijících obratlovců je 153 ohrožených, ohrožených je 45 % druhů ryb, všechny druhy obojživelníků a plazů, 32 % druhů ptáků a 65 % druhů savců. Na červený seznam IUCN byly ze slovenské fauny zapsané tři druhy: sokol stěhovavý, rumenica turnianska a lýkovec kríčkovitý.

Zoografické členění
Zoogeografická regionalizace území Slovenska vychází z všeobecných zákonitostí rozšíření živočišstva a její základní osnovou je hierarchický systém zoogeografických územních celků. Živočišné druhy žijící na území Slovenska patří do Arktogejské živočišné říše (Holoarktis), její Paleoarktické oblasti a Eurosibiřské podoblasti. V Eurosibiřské podoblasti se nachází zóny stepí a zóny listnatých lesů, ve které je zastoupen obvod západokarpatské a východokarpatské horské fauny.

Tabulka: Zoogeografické členění Slovenska

říše	oblast	podoblast	zóna	provincie	subprovincie
Holoarktis (Arktogea)	Paleoarktická	Eurosibiřská	Stepi	Panonská pánev	Západopanonská
					Matransko-Zemplínská
					Východopanonská
			Listnaté lesy	Karpaty	Západokarpatská
					Východokarpatská

Zóna stepí
Eurosibiřské podoblasti se rozkládá jižně od zóny listnatých lesů. Vytváří pás od Kaspického moře a zákrutu Volhy na východě přes území v okolí Azovského a Černého moře až do Besarábie a na západě vybíhá do Panonské pánve. Od zóny listnatých lesů ji na území Slovenska odděluje karpatský oblouk. Panonská pánev představuje pouze severozápadní okraj zóny stepí a její největší část leží v Maďarsku. Na území Slovenska zahrnuje Borskou, Podunajskou a Východoslovenskou nížinu, Jihoslovenské kotliny, Slovenský kras, jih Košické kotliny a Zemplínské vrchy. Zasahuje přibližně do nadmořské výšky 300 metrů a představuje nejteplejší část celého Slovenska. Četně jsou zde proto zastoupeny teplomilné druhy.

Zóna listnatých lesů
Eurosibiřské podoblast představuje rozsáhlé území v západní a střední Evropě na jihu od Pyrenejí přes Alpy až na sever Balkánského poloostrova a na severu až po Baltské moře, Velkou Británii, Irsko a jižní část Skandinávie. Do živočišstva zóny listnatých lesů patří na území Slovenska provincie Karpaty, která zahrnuje jak pohoří, tak vysoko položené kotliny Karpat. Velká většina druhů listnatých lesů se na území Slovenska přestěhovala v poledové době z lesích ostrůvků v jihovýchodní a jihozápadní Evropě, případně i z alpského oblasti. Tato složka slovenské fauny je tak převážně invazní. Jedná se o velmi různorodé území, vyskytují se zde jak endemické druhy Karpat, tak stepní a lesostepní druhy z jihu.

Medvěd hnědý
Na území Slovenska žije podle odhadů 500 až 800 jedinců medvěda hnědého (Ursus arctos), což je jeden z nejvyšších stavů v Evropě. Medvěd hnědý je největší šelmou žijící na Slovensku, dosahuje hmotnosti okolo 150 až 200 kilogramů, nejstatnější jedinci však mají až 360 kg. Medvěd žije osamoceně v lesích nebo kosodřevině, nejvíce jich je ve Vysokých a Nízkých Tatrách a Východních Karpatech. Svá teritoria si medvěd značkuje zádrapy nebo záhryzy na kmenech stromů. Medvěd hnědý denně spotřebuje 10 až 25 kg potravy. V zimě dodržuje období klidu, nejedná se ale o skutečný zimní spánek - jeho tělesná teplota klesá jen velmi nepatrně. Jako všechny medvědovité šelmy nemá vyvinutou obličejovou mimiku, výraz jeho obličeje je tedy prakticky pořád stejný a nelze z něj poznat jeho nálada (strach, hrozba a pod.) jako u jiných šelem.

Kamzík tatranský
Ve dnech 5. - 6. 11. 2008 proběhlo v Tatrách organizované sčítání kamzíků, které potvrdilo skutečnost, že populace kamzíka vrchovského tatranského (Rupicapra rupicapra tatrica) zaznamenává postupné zvyšovaní své četnosti. Kritická čísla z období po roce 1998, kdy na celém území Tater žilo pouze okolo 300 jedinců, se nepotrvrdila. V celých Tatrách bylo pozorováno 773 jedinců (na slovenské i polské straně). TANAP + TPN) z toho v TPN 167 jedinců a v TANAPu 606 jedinců.