Fyzická geografie

V současné době je na území Slovenska vyhlášeno 14 CHKO, které společně zaujímají přibližně desetinu z celkové rozlohy Slovenska. Územní ochrana se řídí druhým nejmírnějším režimem ochrany v rámci pětistupňové škály. Předmětem ochrany v jednotlivých CHKO je jak relativně přírodní krajina s rozsáhlými lesními komplexy, přirozenými úseky řek či unikátními formami reliéfu, tak harmonická kulturní krajina s historickým osídlením. Nejstarší CHKO byl Slovenský ráj, který se v roce 1988 stal národním parkem, a tak je dnes nejstarší CHKO Vihorlat vyhlášená v roce 1973 na východě Slovenska, plošně největší je v současnosti CHKO Štiavnické vrchy a nejmladší CHKO Dunajské luhy.

Chráněné krajinné oblasti (CHKO) jsou na Slovensku definovány zákonem č.543/2002 Sb. jako rozsáhlejší území, zpravidla s rozlohou větší než 1000 ha. Charakteristické jsou pro ně rozptýlené ekosystémy, významné pro zachování biologické rozmanitosti a ekologické stability. Mají charakteristický vzhled krajiny nebo specifické formy historického osídlené. CHKO jsou vyhlašovány všeobecně závazným právním předpisem (vyhláškou) Ministerstva životního prostředí Slovenské republiky. Na území CHKO platí druhý stupeň ochrany (až na výjimku CHKO Horná Orava) a podrobnosti o územní ochraně a vymezení jejich hranic je stanoveno vyhláškou.

*Tabulka: Základní charakteristiky CHKO na Slovensku*
název CHKO	rozloha (ha)	rok vyhlášení	číslo vyhlášky
Vihorlat	17 485	1973, 1999	111/1999
Malé Karpaty	64 610	1976, 2001	138/2001
Východné Karpaty	25 307	1977, 2001	530/2001
Horná Orava	58 738	1979, 2003	420/2003
Biele Karpaty	44 568	1979, 1989, 2003	396/2003
Štiavnické vrchy	77 630	1979	124/1979
Poľana	20 360	1981, 2001	431/2001
Kysuce	65 462	1984	68/1984
Ponitrie	37 654	1985	58/1985
Záhorie	27 522	1988	220/1988
Strážovské vrchy	30 979	1989	14/1989
Cerová vrchovina	16 771	1989, 2001	433/2001
Latorica	15 620	1990, 2004	122/2004
Dunajské luhy	12 284	1998	81/1998
celkem	514 990	-	-

Ochranný režim v CHKO

Většina CHKO je na Slovensku zařazena do druhého stupně ochrany v rámci pětistupňového systému ochrany přírody, kdy se rozsah omezení se zvyšujícím se stupněm ochrany zvětšuje. CHKO, které v současnosti zaujímají 10,7 % rozlohy státního území, jsou tak v druhém nejmírnějším stupni ochrany, kde je například zakázán vjezd vozidel na pozemky za hranicemi zastavěného území obce mimo silnice a na řadu činností je nutný souhlas orgánu ochrany přírody. Jedná se například o likvidaci existujících trvalých travních porostů, výstavbu lesních cest, pastevectví, vykonávání hornické činnosti, aplikování chemických látek a hnojiv či na umístění reklamního zařízení. Pokud jsou na území CHKO vyhlášeny PR, NPR, PP nebo NPP, platí na jejich území nejpřísnější pátý stupeň ochrany. Do budoucna se počítá s tím, že by území všech CHKO bylo rozděleno do čtyř zón zařazených do druhého až pátého stupně ochrany. Jako první byla na Slovensku zonace provedena v CHKO Horná Orava v roce 2000. Vyhláškou MŽP bylo celé území CHKO rozděleno do čtyř zón. Nejpřísnější režim ochrany je v zóně A (1263 ha), která zahrnuje tři lokality: Babia hora, Pilsko a Spálený grúni. Plošně největší je zóna D o rozloze 39326 ha.

Největší CHKO

CHKO Štiavnické vrchy
Plošně největší CHKO na Slovensku je v současnosti CHKO Štiavnické vrchy, která byla vyhlášena již v roce 1979. Předmětem ochrany jsou kulturně historické a technické památky, které souvisí s bohatou hornickou minulostí Štiavnických vrchů. Nejvyšším vrcholem je Sitno (1009 m n.m.). Zvětráváním a rozpadem původního sopečného reliéfu vznikly četné skalní věže, jehly a rozsáhlá kamenná moře. Rozvoj hornictví znamenal vybudování četných vodních nádrží (více než 130). Území je také bohaté na minerální prameny (například v Sklených Teplicích jich vyvěrá 12). Zvláště chráněné je NPR Sitno (94 ha), NPR Jabloňovský Roháč (64 ha) chránící bukové doubravy a bučiny na vulkanických horninách nebo NPR Szabóova skála, která je jednou z nejstarších přírodních rezervací na Slovensku vyhlášená na ochranu komplexu ryolitových skal s morfologicky výrazným asi 50 metrů vysokým bradlem.

Nejstarší CHKO

CHKO Vihorlat
Nejstarší CHKO na Slovensku byl od roku 1964 Slovenský ráj jako unikátní krasové území. Jeho nejcennější části byly přitom chráněny již od roku 1934. Unikátní krasová krajiny mezinárodního významu byla v roce 1988 oceněna zařazením do sítě národních parků. Slovenský ráj se tak stal společně s Malou Fatrou druhým nejstarším národním parkem na Slovensku. V současnosti je nejstarší CHKO Vihorlat, která je ukázkou sopečného pohoří v severní části Východoslovenské pahorkatiny. Jedná se o nejvýchodněji položené sopečné pohoří na Slovensku s unikátními skalními útvary, které vznikly zvětráváním lávových proudů.

Erozní činností a kernými sesuvy vznikly zajímavé útvary, z nichž nejznámější je jezero Morské oko hrazené sesuvem. CHKO Vihorlat byla vyhlášena v roce 1973 a v roce 1999 byly upraveny její hranice na současnou rozlohu 17485 ha. Nejvyšším vrcholem CHKO je Vihorlat (1076 m n.m.), troska kdysi mohutného stratovulkánu.

Nejmladší CHKO

CHKO Dunajské luhy
V roce 1998 byla na Slovensku vyhlášena doposud nejmladší CHKO Dunajské luhy, která chrání rozsáhlou soustavu říčních ramen s množstvím vzácných vodních, mokřadních a lesních ekosystémů s vysokou druhovou rozmanitostí. Jméno dostala Dunajské luhy a tvoří ji pět samostatných lokalit podél toku Dunaje, který je mezinárodně významným biokoridorem, kterým pravidelně sezónně migrují početné druhy ptáků, ryb a jiných živočichů. Ačkoliv je CHKO Dunajské luhy nejmladší na Slovensku, první návrh na vyhlášení CHKO byl vypracován již v roce 1969. Návrh nakonec nebyl realizován zejména z důvodu příprav projektové dokumentace k soustavě vodních děl Gabčíkovo-Nagymaros. V rámci CHKO jsou zvláště chráněna mrtvá ramena, která vznikla zaškrcením meandrů (např. Královská louka, Číčovské mrtvé rameno), velmi cenné jsou také zbytky původních lužních lesů s četnými lokalitami ohrožených druhů rostlin a živočichů (např. Ostrovní loučky). Celé území CHKO je zapsané do Seznamu mokřadů mezinárodního významu (Ramsarská konvence) a tok Dunaje je biokoridorem nadregionálního významu.

Nížinné CHKO

Do skupiny nížinných CHKO se řadí nejmladší CHKO na Slovensku CHKO Dunajské luhy v Podunajské nížině, CHKO Záhorie v záhorské nížině a CHKO Latorica ve Východoslovenské rovině. Předmětem ochrany jsou v nich ostrůvky zachovalých lužních lesů, významné mokřadní lokality.

CHKO Záhorie, která byla vyhlášena v roce 1988 na ploše 27522 ha. Součástí CHKO je 7 maloplošných chráněných území o celkové rozloze 1102 ha. Nejcennějšími lokalitami jsou národní přírodní rezervace chránící zachovalé komplexy mokřadních a rašelinných společenstev (NPR Červený rybník, NPR Abrod) a pravidelně zaplavované lužní lesy (NPR Dolný les, NPR Horný les, PR Bodalický vrch a PR Šmolzie).

Typický nížinný reliéf Východoslovenské roviny je chráněn v CHKO Latorica, která byla vyhlášena v roce 1990 na ploše 15620 ha. Chráněné území zahrnuje hlavní tok Latorice a dolní část toku Laborce a Ondavy se soustavou mrtvých ramen a přilehlými lužními lesy a nivními loukami. Nejvýznamnějším fenoménem jsou vzácné vodní a mokřadní biocenózy tvořící komplex, který svým rozsahem nemá na Slovensku obdobu. Nejcennější lokality jsou chráněny v dvou NPR a pěti přírodních rezervacích (PR). Příkladem je NPR Latorický luh I (41 ha) a Latorický luh II (15 ha), PR Velké jezero nebo PR Rašeliniště Bôľ.

Karpaty

Karpatský oblouk na území Slovenska začíná pohořím Malé Karpaty, které jsou CHKO od roku 1976. Dalšími CHKO v Karpatském pásmu je několik CHKO vyhlášených v pohraničním horském pásmu, které z velké části tvoří flyšová pohoří. Na jihozápadě je to CHKO Biele Karpaty, na severozápadě CHKO Kysuce a CHKO Horná Orava a na severovýchodě pak CHKO Východné Karpaty.

CHKO Malé Karpaty představuje pohoří vnitřního karpatského oblouku. Jsou příkladem jádrového pohoří s krystalickým jádrem, obalovými sériemi i příkrovovými jednotkami. Díky pestré geologické stavbě se zde vyvinul členitý reliéf. Na krasové horniny jsou vázány jeskynní systémy. Součástí CHKO je Borinský kras v okolí hradu Pajštún se Zbojnickou jeskyní a Plavecký kras. Jedinou zpřístupněnou jeskyní je jeskyně Driny dlouhá 680 metrů ve Smolenickém krase s bohatou sintrovou výzdobou. Z velké části jsou v CHKO zastoupeny listnaté lesy s převahou bučin. Nejvyšším vrcholem CHKO je kóta Záruby (768 m n.m.). Cennými lokalitami jsou NPR Čachtický hradný vrch, NPP Čachtická jeskyně nebo PR Plešivec.

CHKO Biele Karpaty na slovensko-českém pomezi představuje harmonickou kulturní krajinu, odpradávna využívanou. Díky citlivého soužití člověka s přírodou se zde zachovala pestrá mozaika lesních společenstev, druhově bohatých luk, pastvin a drobných políček s vysokou druhovou diverzitou. Na vnitřním okraji magurské jednotky flyšového pásma se zachovalo bradlové pásmo, morfologicky výrazně vystupující nad okolní reliéf. Chráněno je například v PR Vršatské hradné bralo (12 ha). Pro flyšové pásmo jsou typické mírně zaoblené hřbety a hluboce zařezaná údolí vodních toků.

V nejsevernější části Slovenska byla vyhlášena CHKO Horná Orava. V geologické stavbě dominují horniny magurského flyše, které jsou zvrásněné a porušené selektivní erozí. Téměř polovina území CHKO je zalesněná a zachovaly se zde také unikátní komplexy původních přirozených bukovo-jedlových lesů pralesovitého charakteru. Příkladem je NPR Babia hora (530 ha) vyhlášená v roce 1974 na ochranu nejvyššího vrcholu Západních Beskyd s typicky vyvinutými vegetačními stupni. Další cenné lokality jsou Pilska a Paráč. Dalším výjimečným jevem ve vegetaci CHKO je přítomnost pestrých rašelinných fytocenóz. Za účelem jejich ochrany byla vyhlášena například PR Tisovnica na pravém břehu Polhoranky. Pojmenována byla podle lesníka Tisza, který zde působil.

CHKO Kysuce byla vyhlášena v roce 1984 a skládá se ze dvou samostatných, od sebe oddělených částí - západní javornické a východní beskydské. Členitá krajina se vyznačuje typickou mozaikovitou strukturou, kdy se střídají lesní smrkové porosty a loukami, pastvinami a roztroušenými osadami na kopanicích. Nejvyšším vrcholem je Veľká Rača (1236 m n.m.), který součástí NPR Veľká Rača (313 ha) chránící zachovalé lesní porosty bučin a smrčin a pískovcové skalní útvary s jeskyněmi. Mezi cenné lokality patří také NPR Veľký Javorník (14 ha) chránící vrcholové jedlobukové lesy nebo PP Vychylovké skálie (27 ha) jako ukázka rozpadu pískovcového antiklinálního pásma v důsledku sesuvů do mohutných bloků.

Hlavním předmětem ochrany v CHKO Východné Karpaty v Ondavské vrchovině vyhlášené v roce 1977 jsou jedlo-bukové lesy na flyšových souvrstvích. Dominují zde společenstva bučin (bukové květnaté podhorské lesy) a bukové javoriny. Území má z hlediska rozšíření vegetace specifické postavení jako přechodné území mezi západokarpatskou a východokarpatskou květenou. Jedná se o člověkem minimálně narušenou krajinu. Cennými lokalitami jsou zde NPR Palotská jedlina (157 ha), NPR Komárnická jedlina (75 ha) s pralesovitými lesními komplexy jedlových bučin nebo PR Haburské rašeliniště.

Vulkanická pohoří

Vedle CHKO Vihorlat, která je nejstarší CHKO na Slovensku jsou chráněna i další vulkanická pohoří. Od roku 1981 CHKO Poľana a od roku 1989 CHKO Cerová vrchovina.

Nejvyšší vulkanické pohoří na Slovensku se chrání v CHKO Poľana se stejnojmenným nejvyšším vrcholem o nadmořské výšce 1458 metrů. Původně bylo pohoří ještě vyšší ale důsledkem eroze bylo sníženo a selektivní erozí byly odolnější části vypreparovány. Příkladem je PP Jánošíkova skála ležící v ústí erozní kaldery neogenního stratovulkánu. Téměř svislá stěna je vysoká 30 metrů a mechanickou erozí se v ní vytvořila jeskyně. PR Kalamárka je ukázkou erozního zbytku bočního andezitového proudu. Hlavní význam lokality spočívá v neporušenosti morfologických jevů podmíněných ve svém vzniku stratovulkanickou stavbou Poľany. PP Veporské skalky je unikátní skalní hradba, v sopečných horninách ojedinělá na celém Slovensku. Vedle skalních útvarů se na mnoha lokalitách se dochovaly i původní pralesovité porosty (okolí Dudáše).

CHKO Cerová vrchovina je nejjižnější CHKO na Slovensku a leží při hranici s Maďarskem. Předmětem ochrany je nejmladší vulkanické pohoří na Slovensku, které je výběžkem maďarského pohoří Cserhát (Karanč, 728 m n.m.). Mezi unikátní útvary patří čedičové sopouchy, lávové příkrovy, jeskyně a kamenné varhany. Příkladem sopečného kužele je NPR Ragáč u obce Hajnačka. Při vulkanické aktivitě, která stářím 1,39 milionů let patří k nejmladším na Slovensku, vznikla výbuchem sopečných plyn na Ragáči (537 m n.m.) malá vulkanicko-explozivní tzv. Ebeczkého jeskyně. Dalšími chráněnými lokalitami jsou PR Hajnáčský hradní vrch a PP Soví hrad v údolí Šurického potoka, zbytkem lávové tabule je NPR Pohanský hrad. Selektivní erozí nebo antropogenně byly také vypreparovány čedičovou lávou vyplněné komínové žíly. Příkladem je ojedinělý útvar Šomoška (NPR) s 9 metrů vysokým "Kamenným vodopádem" tvořeným pěti až šesti-bokými hranoly čediče, který byl odkryt ve 14. století v době výstavby hradu. V omezeném rozsahu se dochovaly také zbytky velkých explozivních kráterů (maarů). Jeden leží uprostřed obce Filakovo a sopečný kráter omezuje prstencový val. Z kráterového jezírka jihovýchodně od obce Hajnačka (NPP Kostná dolina) pochází světoznámé pozůstatky kostí živočichů, které poskytly významný poznatky pro stanovení biostratigrafické škály konce třetihor.

CHKO chránící kulturní krajinu

CHKO Strážovské vrchy se váže na dva orografické celky: Strážovské vrchy a Súlovské vrchy. Chráněna je krajina mezi údolími Váhu na západě a údolími Rajčiansky a horní Nitry na východě. Pestrou geologickou stavbu tvoří subtatranské příkrovy s rozdílnou odolností hornin. Krajinné dominanty tvoří vápencové a dolomitické skalní stěny. Pro Súlovské skály (NPR Súlovské skály) jsou typické až sto metrů mocné paleogenní slepence, ve kterých se vytvořil reliéf skalního města. Díky rozmanité geologické stavbě jsou někdy Strážovské vrchy označovány jako "Karpaty v malém". Nejvyšším vrcholem je Strážov (1213 m n.m.) a cennými lokalitami NPR Strážov, NPR Manínská tiesňava, kterou tvoří epigenetický hluboký kaňon mezi Velkým a Malým Manínem nebo PR Kostolecká tiesňava. Jednou z nejatraktivnějších lokalit je NPR Vápeč s četnými odkryvy v dolomitech, na které je vázána vápnomilná a xerotermní vegetace.

CHKO Ponitrie vyhlášená v roce 1985 v intenzivně obhospodařované a hojně osídlené krajině. Typické jsou rozptýlené dubové a bukové lesy a osídlení se zachovanou lidovou architekturou. Nejvyšším vrcholme je Vtáčnik (1346 m n.m.). Území je rozčleněné příčnými sníženinami, vodními toky a náplavovými kužely. V ostrůvcích krasových hornin se vyvinuly jeskyně (např. Svoradova jeskyně). Součástí CHKO je Nitrianský lesopark. Zvláště chráněná je například PR Lupka.

Dřívější CHKO - dnes NP

V současné době je na Slovensku vyhlášeno celkem devět národních parků, z nichž čtyři byly původně vyhlášeny CHKO a až následně byl jejich ochranný režim zpřísněn a jejich území bylo vyhlášeno národním parkem. Příkladem je Velká Fatra, která byla v roce 1973 vyhlášena chráněnou krajinnou oblastí a v roce 2002 národním parkem. Předmětem ochrany je člověkem minimálně narušená krajina, krasový reliéf, souvislé lesními komplexy a typické pásmo holin ve vrcholové části pohoří. Jedinečné jsou ve Velké Fatře plochy původních lesních porostů tisu obecného, které patří k největším v Evropě. Původně CHKO byla od roku 1967i část Malé Fatry (Kriváňská Fatra). Návrh na vyhlášení celé Malé Fatry národním parkem byl schválen o 21 let později 1. 4. 1988.

území	rok vyhlášení CHKO	rok vyhlášení NP
Slovenský ráj	1964	1988
Malá Fatra	1967	1988
Velká Fatra	1973	2002
Slovenský kras	1973	2002

Slovensko

regionální geografie