Fyzická geografie
menu / fyzická geografie / vodstvo / přehradní nádrže

Stručný přehled

Pro území Slovenska mají vodní nádrže velký význam jako regulátory odtoku vody z území, snižují povodňové průtoky a zásobují vodou v obdobích sucha. Nejstarší přehrady byly stavěny již v 15. - 16. století. V současné době největší vodní nádrží podle plochy Hrušovská nádrž, která vznikla zahrazením Dunaje. Objemem zadržené vody je největší vodní nádrž Liptovská Mara na Váhu, která je součástí největšího hydroenergetického komplexu na Slovensku - vážské kaskády.

Vodní nádrže jsou vodní plochy, které vznikly uměle přehrazením vodního toku hrází na dně údolí nebo ohraničením (zahrazením) rovinného území hrází (přehradním valem). Důvodem jejich výstavby byla nejčastěji ochrana území před povodněmi, možnost využití hydroenergetického potenciálu vodních toků, vytvoření zásobárny pitné nebo užitkové vody pro průmysl či zemědělství nebo možnost rekreace. Pro území Slovenska mají přehradní nádrže velký význam, neboť umožňují částečně zachytit a využít vodu odtékající z jeho území. I když je většina nádrží polyfunkčních (plní více funkcí), dominuje energetické využití, kdy pro potřeby energetiky je využíváno 85 % vody, pro průmyslové využití 6 % a pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou přibližně 5 %.

Historie výstavby vodních nádrží

Nejstarší vodní nádrže na Slovensku vznikly v 15.- 16. století a sloužily k chovu ryb. Počínaje 17. stoletím nastalo období intenzivní výstavby menších vodních nádrží, které zabezpečovaly dostatek vody pro doly, hutě a plavení dřeva z výše položených těžko dostupných horských oblastí. Pro potřeby hornictví sloužily vodní nádrže označované "tajchy". Nejvíce jich bylo vybudováno v okolí Bánské Štiavnice, Slovenském rudohoří a Vihorlatských vrších. Objem zadržené vody se pohyboval do 1 mil. a maximální hloubka od 2 do 28 metrů. Podle archivních materiálů jich bylo postaveno celkem asi padesát, v současnosti je jich v provozu 19 a slouží pro rekreaci, vodárenské účely a průmysl. Specifikem těchto nádrží je relativně velmi malá plocha povodí, což je dáno jejich polohou na horních tocích v členitém horském reliéfu. Malá sběrná oblast (často do 1 km2) byla pro naplnění nádrže nedostatečná, a proto byly současně se stavbou nádrže budovány štoly a sběrné kanály, které přiváděly vodu i ze sousedních povodí. Nejznámější jsou Štiavnické tajchy (tajchy ve Štiavnických vrších). Největšími jsou zde Počúvadlianská (11,7 ha), Studenská (10,1 ha) a Richňavská vodní nádrž (8,1 ha), dnes využívané převážně k rekreaci. Pro plavení dřeva z těžko dostupných horských oblastí byly stavěny vodní nádrže jako zásobárny vody tzv. "klauzy". Jejich funkce spočívala ve zvyšování průtoků vodních toků v době malých vodních stavů. Dřevo se vodními toky splavovalo do níže ležících oblastí, kde se dále zpracovávalo nebo využívalo jako palivo. Nejvíce nádrží tohoto typu je v horním povodí Váhu, Hronu a Hornádu. Příkladem je klauza Hrončok na Kamenistém potoce ve Slovenském rudohoří, Bacúch na Bacúšském potoce na jižních svazích Nízkých Tater, Korytnica na Korytnickém potoce nebo klauzy na Bílém potoce ve Slovenském ráji.

Obr.: Štiavnické tajchy (zdroj: Geopark Banská Štiavnica)
 

Největší vodní nádrže

Za velké vodní nádrže, které umožňují efektivně vyrovnávat rozkolísané průtoky na vodních tocích a dostatečně zabezpečit dodávky vody, jsou považovány nádrže s objemem vody větším než 1 milion m3. V současné době jich je nejvíce na Váhu (celkem 17), kde jsou základem tzv. vážské kaskády, unikátního vodohospodářského díla, které začalo vznikat v letech 1929-1930. Systém vodních nádrží na Váhu je největší koncentrací přehrad na jednom toku na Slovensku. Výstavba systému vodních nádrží vyplynula jednak z potřeby ochránit hustě osídlené údolí Váhu, jednak z rostoucích požadavků na elektrickou energii v souvislosti s její rostoucí spotřebou. K velkému rozvoji výstavby vážské kaskády došlo po roce 1948. Nová etapa výstavby (po roce 1949) znamenala výstavbu tzv. špičkových elektráren, u kterých byla průtočnost turbín až čtyřikrát vyšší než průměrný průtok Váhu. Vážská kaskáda využívá vodní energii Váhu v souvislém přibližně 280 kilometrů dlouhém úseku, s výškovým rozdílem 450 metrů, který je rozdělen na 25 - 30 energetických stupňů.

Tabulka: Největší vodní nádrže na Slovensku
vodní nádržvodní tokplocha (km2)objem (mil. m3)období výstavby
HrušovDunaj45,01961978 - 1992
OravaOrava35,0345,91941 - 1952
Zemplínská ŠíravaLaborec33,5334,01961 - 1965
Liptovská MaraVáh27,6360,51969 - 1975
Velká DomašaOndava15,1185,01962 - 1967

Vodní nádrž Liptovská Mara
Vodní nádrž Liptovská Mara je situována na horním toku Váhu pod Liptovským Mikulášem. Její stavba probíhala v letech 1969 až 1975 a zahrazením koryta Váhu vznikla vodní plocha o rozloze 27 km2 s nadmořskou výškou 566 m při hladině. Celkovým objemem zadržené vody (360,5 milionů m3) je největší vodní nádrží na Slovensku. Výstavbou přehrady bylo zcela nebo částečně zatopeno 13 obcí a podle jedné z nich dostala přehrada i jméno Liptovská Mara. Maximální délka přehrady v rovnoběžkovém směru je 12 kilometrů, největší šířka 7 kilometrů a celková délka břehů je větší než 40 kilometrů. Přehradní hráz byla lokalizována mezi bývalou obcí Liptovská Mara a obcí Vlašky a údolí Váhu zahrazuje nehomogenní 45 metrů vysoká zemní hráz s délkou v koruně 1225 metrů. Hlavní význam vodního díla je v zabezpečení dostatečného množství vody pro průmysl na dolním toku Váhu regulací přítoků a dlouhodobým vyrovnáváním odtoků. To mimo jiné umožnilo další výstavbu průmyslových závodů v Pováží. Dalším přínosem je zabezpečení vody pro závlahy na celkové ploše až 120 tisíc hektarů a v nádrži akumulovaná voda se využívá na výrobu elektrické energie. Instalovaný výkon turbín hydroelektrárny je 198 MW. Společně s vyrovnávací nádrží Bešeňová (4,8 MW) vedle výroby elektrické energie zlepšují energetický provoz níže ležících stupňů vážské kaskády. Svým energetickým výkonem zabezpečuje Liptovská Mara více než čtvrtinu výkonu všech vodních elektráren na Váhu a 1/7 celkové roční produkce vážské kaskády. Ukončení výstavby Liptovské Mary znamenalo ukončení výstavby 17 elektráren tzv. "vážské kaskády". Velký význam vodního díla je také v možnostech jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu. Po jižním břehu vodní nádrže prochází hranice ochranného pásma národního parku Nízké Tatry a část severní plochy nádrže je součástí chráněné studijní plochy Ratkovie (97,5 ha) vyhlášené v roce 1988 na ochranu četné avifauny. Jako součást vodního díla Liptovská Mara byla na východním okraji obce Bešeňová postavena 13 metrů vysoká hráz stejnojmenné vyrovnávací nádrže, která zadržuje jako stálý objem 2,43 milionů m3 vody. Vodní nádrž o celkové ploše 193 ha umožňuje vyrovnávat špičkový odtok z vodní elektrárny Liptovské Mary.

PVE Černý Váh
Na horním toku Černého Váhu v Nízkých Tatrách vznikl na konci šedesátých let projekt výstavby přečerpávací vodní elektrárny, který byl realizován v letech 1974 - 1982 za 2,4 miliardy československých korun a předpokládanou návratností investice 8,4 roku. Přehradu tvoří horní a dolní nádrž. Horní je situována v nadmořské výšce 1160 metrů je uměle vyhloubena v horninách chočského příkrovu. Dolní nádrž vznikla zahrazením toku Černého Váhu v nadmořské výšce 733 metrů. Instalovaným výkonem 665 MW je největší vodní elektrárnou na Slovensku a o 15 MW převyšuje i největší hydroelektrárnu v ČR (Dlouhé stráně).

Vodní nádrž Hrušov
Největší plochu má vodní nádrž Hrušov, která je hlavní částí soustavy vodního díla Gabčíkovo, původně projektovaného jako součást soustavy vodních děl Gabčíkovo - Nagymaros na Dunaji. Víceúčelové vodní dílo se začalo stavět podle schválené mezistátní Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou ze dne 16. září 1977. V roce 1989, kdy bylo vodní dílo Gabčíkovo na slovenském území skoro hotové (přibližně z 90 %), Maďarská republika nejprve pozastavila práce a následně se v roce 1992 pokusila vypovědět Smlouvu. Československo v té době realizovalo náhradní řešení (nazývané varianta C) s přehrazením Dunaje u Čunova na Slovenském území a uvedlo soustavu děl v roce 1992 do provozu. Vodní nádrž Hrušov vytváří vodní plochu o rozloze 45 km2, což je největší vodní plocha na Slovensku. Před jejím napuštěním byla největším vodním dílem podle zatopené plochy Orava (35,0 km2), která je dnes je v pořadí druhou. Účelem vodního díla je zejména ochrana před povodněmi přilehlých území, která byla opakovaně v uplynulých obdobích poškozována katastrofickými záplavami. Dále vodní dílo zabezpečuje plynulou celoroční plavbu na Dunaji, hydroelektrárna dodává do sítě elektrickou energii, která tvoří přibližně 8% roční spotřeby Slovenska. Výstavba vodního díla přispěla ke stabilizaci koryta Dunaje a vytvořily se podmínky pro ochranu vnitrozemské delty Dunaje i další možnosti pro rekreační aktivity přilehlých území.

Vodní nádrž Orava
Vodní nádrž Orava vznikla přehrazením řeky Oravy u Námestova v soutokové oblasti Bílé a Černé Oravy. I když první návrh na výstavbu přehrady pochází již z roku 1730, realizovat se začal ale až projekt z let 1940 - 1941. Důvodem výstavby byly opakující se velké povodně, které postihovaly střední a dolní tok Oravy. Vzdutím vodní hladiny za 41 metrů vysokou hrází zanikly 4 obce (Ústie, Slanica, Hámre a Ľavkov) a část Námestova a Bobrova. Maximální hloubka vody je 38 metrů a průměrná 15 metrů. Podle zatopené plochy (35,4 km2) je druhou největší nádrží do Hrušově stejně jako ji náleží druhé místo podle objemu vody (346 mil. m3) za Liptovskou Marou. Nad hladinu v nadmořské výšce 603 metrů vystupují dva ostrůvky: Vtáčí ostrov (1,6 ha), který je chráněn jako útočiště vodního ptactva a Slanický ostrov (3,5 ha) chráněný jako ostrov umění s parkovou vegetací obklopující barokní kostel sv. Kříže. Vodní nádrž je součástí CHKO Horná Orava vyhlášené v roce 1978. V současnosti plní přehrada několik funkcí: energetickou s instalovaným výkonem elektrárny 21 MW, ochrannou zadržováním povodňových průtoků, rekreační a poskytuje užitkovou vodu pro obce v její blízkosti.

Zemplínská Šírava
Třetí slovenskou vodní nádrží podle plochy i objemu zadržené vody je Zemplínská Šírava, která leží v povodí Bodrogu mezi Laborcem a Černou vodou. Stavba probíhala v letech 1961 až 1965 a voda je do nádrže přiváděna i odváděna umělým kanálem z Laborce. I přes to, že je velmi mělká a průměrná hloubka se pohybuje kolem 10 metrů, je díky velké ploše (33,5 km2) třetí slovenskou vodní nádrží podle objemu akumulovaného vody, který činí 334 mil. m3. Hlavní funkce, kterou přehrada plní, je regulace odtoku vody z povodí. V době vysokých vodních stavů chrání území před povodněmi a v letním období je voda z nádrže využívána v zemědělství na závlahy. Doplňkově je využívána k rekreaci.

Zdroje pitné vody

Jednou ze základních funkcí, kterou přehrady plní, je zásobování obyvatel pitnou vodou. Takové přehrady mají omezené další využití, neboť je nutné zabezpečit dostatečnou ochranu vody, která je sice dále upravována, ale slouží jako pitná. Vodárenské nádrže jsou nejčastěji lokalizovány horských oblastech v relativně přírodním prostředí s dostatečným přítokem vody, která splňuje hygienické normy. Největší nádrží tohoto typu je na Slovensku vodní nádrž Starina na vodním toku Cirocha. Vodní nádrž leží v Biosférické rezervaci UNESCO Východní Karpaty v Bukovských vrších. Byla postavena v letech 1983 - 1988 pro zásobování východního Slovenska pitnou vodou, zejména pro Košice, Prešov, Vranov nad Topľou, Humenné a Sninu. Hráz vysoká 50 metrů vytvořila vodní plochu o rozloze 320 hektarů. Stavba přehrady si vyžádala vystěhování 7 obcí (Starina, Veľká Poľana, Dary, Ruské, Smolník, Ostružice a Zvala). Objem vody ve vodní nádrži dosahuje 60 mil. m3 a každou sekundu je z nádrže dodáváno 1300 litrů vody. Mimo Starinu jsou na východním Slovensku využívány ještě dvě nádrže na Idě, které slouží obyvatelům Košic a jejich výstavba souvisela s mohutným rozvojem Košic v souvislosti s lokalizací ocelářského "gigantu" Východoslovenské železárny. První je vodní nádrž Bukovec I zadržující 1,7 mil. m3 vody, která byla postavena v letech 1964 - 1966 pod obcí Bukovec a druhou je vodní nádrž Bukovec II nad obcí postavená v letech 1968 - 1976, zadržující 21,4 mil. m3 vody a dodávající téměř 700 litrů vody za sekundu. Vodárenskou funkci plní také vodní nádrž Hriňová na řece Slatině postavená v letech 1960 - 1965, zadržující 7,5 mil. m3 vody a dodávající až 300 l pitné vody za sekundu. V letech 1968 - 1974 byla na řece Rimavě vybudována vodní nádrž Klenovec s objemem vody 6,9 mil. m3. Jednou z nejmladších je vodní nádrž Turček na Turčeku ve Štaivnických vrších. Turčecký vodovod byl vybudovaný již v první polovině 15. století jako přivaděč užitkové vody k hornickým a hutním závodům v Kremnici, mlýnům a papírnám a od roku 1921 pro první podzemní vodní elektrárnu na Slovensku.