Jeskynní chodba je zhruba horizontální, mírně ukloněný, stupňovitý nebo sifonovitý úsek jeskynní soustavy vytvořený mechanickou i fyzikálně chemickou složkou krasové fluviální eroze nebo vzniklý chemickým rozpouštěním (korozí) stěn podél zlomových linií a tektonických puklin. Délka jeskynní chodby značně převyšuje její rozměry výškové a šířkové. V příčném profilu mívá jeskynní chodba různý tvar (symetricky či asymetricky eliptický, kaňonovitý, okrouhlý, puklinovitý, tunelovitý ad.). Podle polohy a funkce se v jeskynním systému rozlišují jeskynní chodby hlavní, boční, slepé a spojovací. Podle hydrodynamického původu lze rozlišovat jeskynní chodby freatické (eforační) a vadózní (gravitační). Soustava rozvětvených, vzájemně propletených nebo křižujících se jeskynních chodeb se nazývá jeskynní bludiště nebo jeskynní labyrint.