Termín staktit pochází z řeckého slova staloktos = odkapávat. Je to sekundární krasový jev, který vyrůstá od stropu jeskyně případně ze šikmé plochy v místech, kde protékají vodní toky obohacené rozpuštěnými minerálními složkami. Stalaktity bývají obvykle štíhlého kuželového tvaru a vznikají srážením minerálního obsahu průlinové nebo puklinové vody, kapající, bočně se vyroňující a stékající či kapilárně vzlínající do jeskynního prostoru. Při opuštění matečné rozpustné horniny dochází v prosakující vodě ke změně hydrostatického tlaku a úniku CO2 do jeskynního ovzduší, tím dochází ke srážení jejího minerálního obsahu a k tvorbě sintru. Sintr se sráží buď v krystalické formě, anebo přechází z amorfního konkrečního tvaru rekrystalizací k formě krystalizující šesterečně. U visících stalaktitů se sintr sráží nejen z prosakující vody pohybující se živným kanálkem, ale i stékající po povrchu tvarů. Výchozí formou je stalaktitu je tak sintrová rourka (brčko), která prstencovitě narůstá. V dalších stadiích vývoje stalaktit narůstá jen po povrchu.

Nejčastěji jsou krápníky tvořeny sintrem, ale mohou být i ze sádrovce, ledu, aragonitu, lávy, z jílovité hmoty (např. v jeskyni Feengrotte v Saalfeldu, Německo) a různého zbarvení od příměsí železa či manganu. Ze stalaktitu někdy vyčnívají jemné vláknité nebo prstovité útvary zvané heliktity.