Balvanový proud je balvanová akumulace protáhlého jazykovitého tvaru, vzniklá přemístěním úlomků (zpravidla podobného tvaru a velikosti) v mělké terénní brázdě po spádnici o malém sklonu svahu (obyčejně 5 -15°), velmi často na dnech úpadů. Balvanové proudy mohou jazykovitě vybíhat z vrcholových kamenných moří v místě, kde se náhle zvětší sklon a kde se relativně prohlubuje spádnicová terénní deprese (brázda), případně se tvoří pod mrazovými sruby a srázy. Většinvoý názor je, že jsou balvanové proudy produktem intenzivního mrazového zvětrávání v periglaciálním klimatu pleistocénu. Méně intenzivní mechanické zvětrávání recentní je dobře udržuje. Závislost vzniku balvanových moří a balvanových proudů pouze na nadmořské výšce nebo na expozici svahu nebyla na nšem území zjištěna.

Vhodným materiálem pro vznik balvanových proudů jsou vesměs pevné horniny, jejichž zvětrávání a rozpad se řídí zákonitým systémem puklin (žuly, křemence, čediče, andezity nebo ryolity), břidličnatostí (svory, křemence nebo fylity) nebo jinými petrologickými vlastnostmi hornin. Vzhledem k velké hmotnosti úlomků a malém sklonu svahu bývá pohyb jednotlivých balvanů v proudu velice pomalý a také narozdíl od pohybu skalního ledovce nerovnoměrný, řádově se pohybuje průměrnou rychlostí v řádech centimetrech za rok. Posun bloků se děje hlavně působením soliflukce, mrazového klouzání a zejména tlakem občas přibývajících výše položených balvanů. Největší pohyb nastává v jarním období, v době časté regelace.